Představujeme sociální služby - Hospicová péče sv. Kleofáše Třeboň a Hospic sv. Jana N. Neumanna Prachatice

2. 12. 2015

K životu neodmyslitelně patří i umírání. Co dělat v případě, že chcete svému nemocnému blízkému dopřát důstojný odchod? Na to a mnohé jiné otázky odpoví ředitelka třeboňského mobilního hospice Petra Brychtová a ředitel prachatického "kamenného" hospice Robert Huneš.

Hospicová péče sv. Kleofáše o.p.s. - mobilní hospic na Třeboňsku a Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna Prachatice

Hospicová péče sv. Kleofáše Třeboň o.p.s. funguje od roku 2012. Smyslem je odborně pečovat o těžce nemocného člověka, který čelí problémům spojeným s nevyléčitelným onemocněním v poslední etapě svého života. Služba mobilního hospice je poskytována v přirozeném domácím prostředí klienta. Cílem je zajistit komplexní službu od tlumení fyzické bolesti a jiných příznaků provázejících nemoc až po sociální, psychologickou i duchovní pomoc. Služba je dostupná 24 hodin denně, 7 dní v týdnu v Třeboni a v okruhu 30 km od Třeboně. V ostatních obcích dle individuální domluvy. V　Třeboni současně funguje odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek.

Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna v　Prachaticích je zařízením, které poskytuje paliativní lékařskou péči těm, u nichž medicína vyčerpala všechny své možnosti. Pacientům je garantováno, že nebudou trpět nesnesitelnou bolestí, že v posledních chvílích života nezůstanou osamoceni a že za každých okolností zůstane zachována jejich lidská důstojnost. Hospic není nemocnicí, ani léčebnou dlouhodobě nemocných. Prachatický hospic disponuje 30 odborně specializovanými lůžky.

Otázky jsme pokládali ředitelce Hospicové péče sv. Kleofáše Mgr. Petře Brychtové a řediteli Hospice sv. Jana N. Neumanna PhDr. Robertu Hunešovi:

Co bylo podnětem pro vznik hospicové služby?

Petra Brychtová: Podnětem byly vlastní zkušenosti zakladatelů a iniciátorů s obdobnou službou v jiném městě a dále s nedůstojným umíráním v nemocnicích a v neposlední řadě také zkušenost doprovázení blízkých umírajících, o které mnozí z nás pečovali společně s rodinou doma.

Robert Huneš: Parta naivních nadšenců, která myšlenku přetavila ve skutek.

 

S　jakými reakcemi jste se v　počátku svého působení setkali a jaký vývoj v　tomto ohledu zaznamenáváte v　průběhu času?

Petra Brychtová: "Nemohu jednoznačně říci, že jsou reakce pouze dobré nebo pouze špatné... Jsme si vědomi toho, že téma smrti a umírání je téma těžké, dlouho v naší společnosti vytěsňované. Týká se ale každého z nás. A tak bychom byli rádi, aby byl hospic a náš tým bezpečným prostředí pro všechny, kdo si o tématu smrti a umírání chtějí třeba jen povídat, stejně jako pro ty, kdo aktuálně s obrovským nasazením pečují o své těžce nemocné blízké. Pozorujeme, že právě tato zkušenost velice zásadně mění i odmítavé reakce na pochopení a přijetí toho, že důstojné umírání v domácím prostředí je možné a může život každého z nás velmi obohatit."

Robert Huneš: "Na počátku trochu škarohlídů, něco nepřejícníků, hodně neználků. Po deseti letech působení je u veřejnosti zřetelná proměna k souznění s　působením hospice."

S　jakými problémy se při své činnosti potýkáte? Jakou podporu byste kromě financí uvítali?

Petra Brychtová: "Určitě nás velmi trápí, když nemá rodina, která k nám přijde požádat o pomoc či radu, dostatek času rozhodnout se a mnohdy nemá ani čas se se svým blízkým rozloučit... Rodiny a nemocní často nejsou zcela dobře informováni o možnostech paliativní léčby. Nemáme to jakkoli lékařům za zlé, protože chápeme obtížnost sdělování závažné diagnózy, na druhou stranu jsou tak lidé okrádáni o tolik vzácný čas - čas, kdy mohou být ještě společně doma. Nejedna rodina se nám po setkání v našem hospici svěřila: "A proč nám to do teď nikdo tak jasně neřekl?". A tak bychom opravdu velice uvítali větší podporu od praktických lékařů i od lékařů v nemocnicích - podporu takovou, která k nám včas přivede rodinu, která by domácí hospic mohla potřebovat."

Robert Huneš: "Kromě ekonomických nejistot vidím dva problémy. Neodvaha včas oslovit hospic těmi, kteří by takovou péči mohli potřebovat. Druhým je přetrvávání předsudků u části zdravotnické veřejnosti."

Práce v　sociálních službách je většinou psychicky značně zatěžující. O to náročnější je, pokud jde o konec života. Co Vám osobně vyvažuje náročnost této práce?

Petra Brychtová: "Není to něco za něco. Jako jednotlivci i jako tým o sebe musíme neustále pečovat, už nestačí jen nadšení a odhodlání pro věc... Je třeba kvalitní duchovní zázemí - modlitební společenství přátel hospice, které máme tiše v zádech a ve chvílích těžkých i radostných je nám velikou oporou. Je třeba kvalitní supervize, kterou podstupujeme s profesionálem každý čtvrt rok a nyní se chystáme i toto zintenzivnit. Samozřejmě největší odměnou pro nás je, když se pozůstalá rodina s námi setká s odstupem času a děkuje za naši službu a oceňuje výjimečnost posledních společných dnů... My jim za to stále a upřímně děkujeme a nezapomínáme na ně ani na jejich zemřelé blízké."

Robert Huneš: "Její smysl. Mám čest a vzácnou výsadu pomáhat druhým. To má skutečný smysl a přináší to užitek. Co je víc? Čím mne práce v　hospici obohacuje? Přece kdo dává, dostává. V　blízkosti smrti nejvíce porozumíme životu."

Hospicová péče sv. Kleofáše, o.p.s., Na Nábřeží 552, 378 16 Lomnice nad　Lužnicí
tel.: 731 435 187

www.kleofas.cz

Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna, Neumannova 142, 383 01 Prachatice
tel.: 388 311 726
www.hospicpt.cz